Menu

Navigace

Jeden duch, jeden tým, jedno vítězství!

 

Zajímavosti z klubu

Mezinárodní mistrovství SR MASTERS

Mezinárodní mistrovství SR MASTERS

Žilina, 18. - 19. 6. 2022

Lehce obměněná a o nové borce doplněná skupina veteránů KPS, kterým se říká vznešeně „masters“, a kteří se sami titulují vznostně přízviskem „Bedrunky & Bor(o)ci“, se uplynulý víkend vypravila zakončit letní část sezóny na Medzinárodné majstovsvá Slovenska do Žiliny, které doslova vybrabčila/okradla o většinu medailí. Asi nás přestanou zvát na preteky. Závodů se zúčastnili dřívenarození plavci ze Slovenska (28 oddílů), Česka (… Moravy a Slezska … 21 oddílů), Maďarska (8 oddílů), Rakouska (5 oddílů), Polska (1 oddíl) a Belgie (rovněž 1 oddíl, zřejmě dobrý, něco jako STS Chvojkovice Brod). Vlastně kdysi by to byl normální přebor Rakousko-uherské monarchie, ale díky tomu jednomu oddílu z Belgie by to byl mezinárodní přebor Monarchie. Samotných závodníků ale zase tolik nebylo, pouze 154 ks. Deset ostravských závodníků získalo 28 individuálních medailí a 7 štafet dokázalo postavit na stupně vítězů, včetně těch nejvyšších. Nejúspěšnějším reprezentantem klubu se stal … vlastně stala … jak to říct, aby to bylo genderově správně a klub nedostal za tento článek přes prsty od ombudsmana (ještěže je to letos chlap … proboha nic proti bývalé paní ombudsmance Šabatové a ani proti Bohu … já jen, že ten gender…), zkrátka Andy Gřegořová se stala ve všech svých 6 individuálních startech mezinárodní mistryní Slovenska. Na paty jí šlapaly Péťa Štěpánová (2x zlato, 2x stříbro a 1x bronz) a Sylva Hajduková (2x zlato a 1x stříbro). Holky byly často na stupních vítězů i v celkovém pořadí disciplín podle získaných bodů napříč věkovými kategoriemi, přičemž Péťa byla opět nejlepší ze všech na 200Z. Zajímavé na tom je, že než začala závodit za masters, tak ani nevěděla, že znak se plave na zádech. Jenže na druhou stranu to je naše Duracellka Ádéhádéčková, které stačí říct skákej a vyhraje mistrák i na trampolíně. Kdybyste tam byli s námi, tak byste viděli, co s ní dokáže udělat jedna plechovka nejmenovaného sponzorského energetického nápoje. Ty taneční kreace, které vystřihla na hity Michala Davida by jí záviděl i Jirka Korn v dobách své největší slávy. Přitažlivost zemská je sice nic proti tomu, co je přitažlivost ženská, ale ta zemská jí naštěstí přistřihla křídla, jinak by se vznášela pod stropom žilinskej plavárně doteraz! Nemysli si však, vážený čtenáři, že za těmito úspěchy Bedrunek stojí pouze menší konkurence! Dámy stále posouvají své novodobé osobní rekordy a bodové ohodnocení jejich výkonů se již téměř dotýká magické hranice 90 mastersbodů!!! Ještěže ty naše robky Bedrunky nemládnou, bo jinak by se měly ročníky před přechodem třást obavou o své místo na slunci. Nejpilnějším sběratelem brambor se stala Martina Plačková, které se podařilo ukořistit 3x 4. místo. Smůla, poplačkala si, ale snad příště… Neztratily se ani naše fungl nové posily. Jura Pokorný, odchovanec vítkovického plavání a sportovních tříd na ZŠ Provaznické zaplaval nad naše a asi i své očekávání a podržel štafety na medailových pozicích. Individuálně sice na placku nedosáhl, ale jako skoro nejstarší v nejnabitější kategorii a v nejobsazovanějších disciplínách 50VZ a 100VZ, navíc asi jen po čtyřech trénincích, to měl fakt náročné. Marek Pagáč, produkt bruntálského Slavoje, který stál pravděpodobně modelem Michelangelovi při sochání Davida, je sprinter k pohledání, který když k těm dosavadním šesti tréninkům přidá i další, tak to bude i excelentních plavec na delších tratích, o kterého se budou bít holky a kluby v celé republice. Míša „C“ Kapitanovová, která za nás již nějaký ten pátek plave, dokázala za poslední měsíc zlepšit osobní rekord na 50M o 2,5 sekundy a jen o 11 setin nepokořila bájnou hranici 40 sekund. Poznámka pro odbornou veřejnost: Míša začala plavat teprve před pár lety a už je z ní závoďák, který se stává nedílnou součástí dívčích kraulových štafet!!! Která! … zase ten gender :-( A skoro na závěr mé oblíbené téma: Míra Poláček, dle svých slov první nejlepší předseda klubu. Míra říká, že žilinská padesátka je nejpomalejší bazén v republice (socialistické, federativní, zkrátka v Československu), a že je do kopce nejen cestou tam, ale i cestou zpátky. Za pravdu mu dává i Jirka Shejbal z PVK Brno, který se mě v Žilině zeptal tím svým nádherným hanáckým přízvukem (pro remcaly, kteří nadskočí při spojení Haná-Brno = je z Prostějova): Roberte, už jsi plaval na stometrovém bazéně??? No, možná do kopce je, což hodnotím i podle svých časů, ale jen cestou zpátky. Když se podívám na časy Mirka z jeho posledních pěti startů na 50Z na různých závodech na padesátimetrovém bazéně, tak konstatuji, že se všechny jeho časy vlezly do 34 setin sekundy!!! Lidi, já bych chtěl být v jeho letech taky takový „jura“!!! Stavitelé žilinské padesátky mu (i nám mladším) postavili do cesty z tribuny na start zajímavou překážku srovnatelnou snad jen se skokem o tyči: místo schůdků žebřík. Kdyby se tímto prvkem inspirovali i stavitelé tratí překážkového závodu SpartanRace, taky by jejich startovní pole bylo rázem chudší o 1/3 účastníků. Jenže plavci jsou z jiného těsta a Míra „Polda“ Poláček, jehož tento týden čeká výměna i druhého kolenního kloubu, zatnul zuby (nebo protézy?) a skákal po žebříku jako rosnička předpovídající aprílové počasí. Zkrátka Míra je gěroj a gorol v jednom a přejeme mu brzké skákání přes kaluže! Na podzim bude zase závodit a určitě plavat i prsa, o kterých Víťa „Had“ Hartmann kdysi prohlásil: to ti nikdy nešlo!

Ajaj, já asi zase překročil závazek napsat krátký článek o závodech a vnitropodniková cenzura bude mít co dělat převést článek do čitatelné podoby. Jenže když závodění veteránů není o jen o výkonech a medailích. To by jinak stačilo napsat stroze: Byli jsme tam a získali medaile… Jenže jenom o tom to fakt není. Prostě je fajn sejít se s partičkou stejně postižených bláznů na bazéně, zaplavat si, pokecat a zpívat s Kájou Být stále mlád. Skoro jsem se zapomněl zmínit, že zatímco se část teamu poctivě připravovala v bazéně pod dohledem trenéra Jirky, tak druhá, zakládající část sekce „Bedrunky & Bor(o)ci“, se vypravila v rámci přípravy na slovenský mistrák pod pečlivým dohledem jistého člena kontrolní komice KPS známého pod přezdívkou Mates po stopách akcí TJ VŽKG Vítkovice, resp. naší Alma mater ZŠ Provaznické na splouvání Vltavy, která se opakuje již mnoho let a kde myšlenka „Bedrunky a…“ vznikla. Ale tím se chlubit nechceme. Vlastně chceme, protože základy položené na naší „základce“ a při plavání jsou na furt. A jen pro upřesnění dodávám, že Andy si na akci v rámci přípravy vyběhla od Vltavy na nejbližší kopec a každý den tahala zátěžové gumy, aby nejela na závody nepřipravená. Jistě, je to výjimka, ale když chceš být i nejlepší…

No jo, však už končím, protože mi za chvilku jede co? Protože mi za chvilku jede vlak a můžete si pak  odpočinout od čtení, páč na další závody se vypravíme až v říjnu, dá-li covid.

 Robert Havlíček

37. Mezinárodní mistrovství ČR masters

37. Mezinárodní mistrovství ČR masters

218 závodníků z Česka, Slovenska, Rakouska, Ukrajiny a Španělska si nahlásilo 762 individuálních startů. Z KPSOs si 12 závodníků nahlásilo 55 startů, ale jedna členka se nakonec omluvila pro vážné onemocnění. Fakt to muselo být vážné, páč nachlazení a rýmička přece u ženské není důvod pro zradu KPS. Závodů na 50m bazéně pro kategorie masters se moc nepořádá, takže téměř všichni jsme si zaplavali „novodobé“ osobní rekordy. Někteří na dlouhém bazéně závodili poprvé, jiní podruhé, výjimečně potřetí. Premiérově někteří z nás otestovali „koňára“, jak jsme zamlada říkali „koňské“ disciplíně, neboli 400m PZ a přesto dosud žijí. Výsledkem je 49 osobních rekordů, 11 zlatých individuálních medailí, 14 stříbrných a 16 bronzových, k tomu 3 stříbrné a 3 bronzové štafety. Z pozice samozvaného šéfa sekce masters to hodnotím jako úspěšný podnik a vzornou reprezentaci klubu, přičemž nejúspěšnějšími závodníky vyhlašuji Míšu Trilcovou (3x zlato a 3x stříbro), Péťu Štěpánovou (3x zlato, 1x stříbro a 3x bronz) a Andy Gřegořovou (2x zlato, 4x stříbro a 2x bronz), všechny to i účastnice medailových štafet. Ale klobouček i před Mirkem Poláčkem, prvním nejlepším předsedou klubu, který s holou hlavou, stříbrným knírem a železnou vůlí, vlastně zatím jen s jedním železným kolenem, vybojoval v kategorii „i“ (komu se to nechce hledat na wikipedii nebo se ptát manželky Gůglové, tak je to 65-69 let) 2x individuální bronz a 1x štafetový bronz. Za pár týdnů mu vymění i druhé koleno, takže soupeři se mají na co těšit a uvidí ten fičák. Zatím měli soupeři výhodu, protože Míra plaval dokola, takže naplaval víc metrů. Jenže teď mu to srovnají, poplave rovně a tudíž rychleji. Soupeři, třeste se!!!

Však vidíte, že statistika je nakonec jen shluk náhodně generovaných nezáživných čísel. Podstatné je, že jsme se sešli, pobavili se a mj. i zazávodili a k tomu nás navíc přišli podpořit i Boris Neuwirt, náš šéftrenér a mentor a také i budoucí benjamínek týmu masters Dominik Jakš. Děcka, to byla pecka!!!

autor: Robert Havlíček